Kchaj-feng (Kaifeng Shi)
Kchaj-feng je čínské město ve východní části provincie Che-nan na jižním břehu Žluté řeky. Kchaj-feng má status městské prefektury, celý obvod (pět městských obvodů a pět venkovských okresů) má 4,8 miliónu obyvatel.
Město bylo dříve známé jako Pien-liang, Pien-ťing , Ta-liang , nebo jednoduše Liang.
Roku 364 př. n. l., v období válčících států, tehdejší stát Wej založil Ta-liang jako regionální centrum. Po sjednocení Číny dynastií Čchin město pokleslo na středně veliké tržní město.
Počátkem 7. století, poté, co byl kolem města vybudován Velký kanál a další kanál směřující do Šan-tungu, vyrostlo ve velké obchodní centrum. Roku 781 bylo přestavěno a přejmenováno na Pien (汴). Od roku 936 se stalo hlavním městem severní Číny za dynastií Pozdní Ťin, Pozdní Chan a Pozdní Čou. Zůstalo metropolí i po sjednocení Číny dynastií Sung, pod novým názvem Tung-ťing nebo Pien-ťing, počet obyvatel vzrostl až na 400 000. Vrcholu významu dosáhlo město v 11. století, kdy bylo hlavním obchodním a průmyslovým centrem Číny s 600–700tisícovou populací.
Po pádu dynastie Severní Sung, význam Kchaj-fengu poklesl. Od druhé poloviny 12. století sloužil jako jižní hlavní město džurčenského státu Ťin. V mingské Číně byl Kchaj-feng hlavním městem provincie Che-nan. Roku 1642 v bojích rozpadající se mingské říše s povstalci bylo město zničeno. Po obnovení pořádku za dynastie Čching byl Kchaj-feng znovu vybudován.
Město bylo dříve známé jako Pien-liang, Pien-ťing , Ta-liang , nebo jednoduše Liang.
Roku 364 př. n. l., v období válčících států, tehdejší stát Wej založil Ta-liang jako regionální centrum. Po sjednocení Číny dynastií Čchin město pokleslo na středně veliké tržní město.
Počátkem 7. století, poté, co byl kolem města vybudován Velký kanál a další kanál směřující do Šan-tungu, vyrostlo ve velké obchodní centrum. Roku 781 bylo přestavěno a přejmenováno na Pien (汴). Od roku 936 se stalo hlavním městem severní Číny za dynastií Pozdní Ťin, Pozdní Chan a Pozdní Čou. Zůstalo metropolí i po sjednocení Číny dynastií Sung, pod novým názvem Tung-ťing nebo Pien-ťing, počet obyvatel vzrostl až na 400 000. Vrcholu významu dosáhlo město v 11. století, kdy bylo hlavním obchodním a průmyslovým centrem Číny s 600–700tisícovou populací.
Po pádu dynastie Severní Sung, význam Kchaj-fengu poklesl. Od druhé poloviny 12. století sloužil jako jižní hlavní město džurčenského státu Ťin. V mingské Číně byl Kchaj-feng hlavním městem provincie Che-nan. Roku 1642 v bojích rozpadající se mingské říše s povstalci bylo město zničeno. Po obnovení pořádku za dynastie Čching byl Kchaj-feng znovu vybudován.
Mapa - Kchaj-feng (Kaifeng Shi)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |